Psychické změny v chování člověka obvykle vedou ke konfliktním situacím, které jsou zátěžové nejen pro něho samotného, ale i pro jeho okolí A právě změna v chování vede buď nemocného, nebo jeho okolí k rozhodnutí podřídit se ambulantní péči u specialisty. S čím se duševně nemocný člověk potýká uvnitř sama sebe, se dá na první pohled těžko stanovit, lze jen odhadovat podle toho, jak se navenek jeví. Některé lidi zmítají pocity strachu, viny, bezmoci, nepotřebnosti, někteří se potýkají s existenčními problémy atd. Psychiatrická ambulance je v dnešní době vstupním článkem při poskytování psychiatrické péče, navazuje na služby praktických lékařů, odkud jsou posíláni pacienti, u nichž léčba nemůže být zvládnuta běžnými léčebnými postupy všeobecné medicíny.
Můj přístup k pacientovi je zaměřený na jeho individuální rozvoj a na jeho individuální vývoj. U mladých pacientů věnuji pozornost jejich vzdělávání, soustředím se potřeby svých klientů, na jejich přání, zda se jim daří je realizovat apod. Pacient musí cítit moji podporu a vedení. Hlavní důraz při léčbě kladu na řešení problémů pacienta a na prevenci zhoršení psychického stavu klienta cestou psychoedukace, což je proces, který pomáhá pacientovi a jeho blízkým porozumět projevům duševní poruchy, včetně jejích souvislostí. Snažím se o to, aby pacient s duševní poruchou věděl, proč a jak jeho příznaky vznikly, jak mezi sebou souvisejí a jaké mohou mít důsledky.
Při první návštěvě pacienta v mé ordinaci s ním proberu a sestavím jeho rodinnou a osobní anamnézu, která pomůže určit diagnostiku jeho obtíží. Po zjištěné anamnéze následuje terapie, která je vedena tak, aby se posílilo pacientovo sebevědomí. Je ale třeba získat podporu a pomoc v pacientově okolí, zde hraje velkou úlohu především jeho rodina a přátelé. S jejich pomocí může opět být samostatný a nezávislý a v běžných životních podmínkách bude jeho život opět smysluplný.
Jednou ze základních metod moderní psychiatrie je terapie a farmakologická léčba. Na počátku léčby sestavím léčebný plán, neboť celkové výsledky terapie závisí především na jejím včasném zahájení. U chronických pacientů nemá smysl čekat na výraznější zlepšení jejich zdravotního stavu, ale je zapotřebí začít pracovat s technikami, které budou vyhovovat momentálnímu stavu klienta. Léčebný postup je pak prováděn podle individuálních možností klienta s ohledem na jeho zdravotní stav, sociální zázemí, budoucí možnosti apod.
Porucha osobnosti člověka, která byla dříve nazývána jako psychopatie, je závažnější poruchou, než jsou poruchy neurotické. Tato porucha negativně ovlivňuje chování a uvažování nemocného a to je závažné, ztěžuje jeho zařazení do společnosti a vytváření mezilidských vztahů. Tato porucha se rozvíjí již od dospívání a trvá prakticky po celý život, přestože ve středním a vyšším věku se stává méně výraznou. Pacienti postiženi touto poruchou mívají často problémy vyrovnat se s obtížnými situacemi a mnohdy reagují způsobem, který jednak ubližuje jim samotným, ale také jejich okolí. Porucha osobnosti tedy ovlivňuje veškeré oblasti nemocného a jeho chování negativně působí i na životy lidí, které se pohybují kolem něj. Dochází tak k častým konfliktům s ostatními, což nemocnému způsobuje utrpení, ale on nevidí problém u sebe, ale u ostatních.
Jednou z nejčastějších psychických poruch jsou deprese, které bývají provázeny bolestivými tělesnými příznaky. A právě bolest negativně ovlivňuje průběh deprese. Ke klasickým projevům deprese patří únava, porucha spánku, bolesti hlavy, svalů i páteře. Bolest není jen příznakem deprese, ale je také spojena s úzkostnými poruchami. Deprese se často projevuje u řady tělesných nemocí a nepříznivě může ovlivnit i průběh jejich léčení. Léčba se často neobejde bez specializovaných léků, kterými jsou antidepresiva a těch je několik desítek druhů. V základě tyto léky působí na mozkové centrum a trvá zpravidla 10 – 14 dnů, než začnou působit. Musí se užívat minimálně půl roku. Pokud dojde ke zlepšení psychického stavu a pacient se cítí dobře, je nezbytné, aby se v této fázi snažil vést klidný a pohodový život, aby dělal věci, které má rád a které ho těší. Snažím se svým pacientům ukázat, jakým způsobem po zdolání deprese mají dál žít, aby se deprese nevracely. Důležité je zvládat duševní hygienu, protože někdy se nevystačí jen s léky, to znamená neustále upevňovat duševní zdraví a zvyšovat odolnost vůči nejrůznějším škodlivým vlivům okolí. Psychohygiena pacientovi upraví jeho životní styl, posílí jeho duševní kondici a duševní rovnováhu. A co je důležité, naučí ho jak předcházet psychickým potížím a pokud přece jen nastanou, učí ho jak nejlépe je zvládat.
Mezi závažné duševní nemoci patří psychóza, která je charakteristická tím, že se duševní stav pacienta zásadně mění, aniž by si byl této změny sám vědom a nebo si změny je vědom, ale nepřikládá jí významu, to znamená že je k onemocnění nekritický. V akutním stádiu nemoci může být pacient nebezpečný nejen sám k sobě ale i k okolí. Psychóza se léčí především léky – antipsychotiky. Užíváním léků akutní stavy pominou, ale je nutné toto onemocnění doléčit a je tak pacientovi vrátit jeho původní duševní fungování.